Když jsme se přestěhovali na Moravu, moje první živá akce v Olomouci byla účast na svatomartinských trzích v Šantovce. Bylo to o víkendu v listopadu 2022. Tam jsem potkala mraky lidí. Těch, co jen spěchali do kina či na nákup. Těch, co šli náhodou kolem a stavili se u mě a také těch, co přišli, protože věděli, že tam budu. A přišli kvůli mně. A o takových lidech chci dnes mluvit.
Dílnička
Na každé akci mám s sebou dílničku. Bez ní nejezdím. Je to moje oblíbená činnost a dovolí mi mluvit s lidmi a ukázat jim tečkování. Se mnou si jej vyzkouší a často chtějí pokračovat 🙂 A díky dílničkám jezdím z trhů v zisku (ne, zatím jsem na akci neprodala tolik výrobků, abych tím vydělala dost peněz).
Úplně nejlepší jsou na dílničkách děti. Většinou neslyšíte takový to “já nevim, na to nemám čas”. Sednou si, nadšeně tvoří a já úplně miluju, co vymyslí. Závidím jim ty nápady! Závidím jim, jak umí kombinovat barvy! Jo, a klidně to přiznám!
Když s dětmi tvoří i máma nebo táta, je to super. Dělá mi to dobře, protože se mi líbí, když společně tráví rodina čas takovým hezkým způsobem. No a někdy jeden rodič tvoří a s druhým si povídám.
Znám vás z Facebooku
Tehdy v té Šantovce se u mě stavila mladá slečna jménem Bára, která řekla, že přišla, protože mě sleduje na Facebooku, je u mě ve skupince a donesla mi dárek! Chápete to? Darovala mi tečkovaný kamínek a já ho mám dodnes v ateliéru na poličce.
Měla jsem velikou radost. Krásné je, že s Bárou jsem v kontaktu dodnes. Je v Klubu tečkování a pokud má čas a příležitost, navštíví mě a pozdraví skoro na každé živé akci.
Dcerka si chtěla přijít zase ťupkat
Na dílničku mi během toho víkendu přišly desítky návštěvníků. Byla tam jedna príma rodina s malou holčičkou s krásnýma velkýma očima. Natečkovala si vánoční ozdobu a koupili si vánoční tečkovací sadu domů.
V Šantovce jsem se znovu objevila zase v listopadu, o rok později. No a tahle holčička tam přišla zase. Rodiče říkali, že se moc těšila a říkala, že bude zase ťupkat. Že ráno nemohla dospat a honila je, aby už vyrazili. A jak vešli, rázovala si to ke mně. Nemusím vám říkat, jak velkou radost jsem měla. Jak dojatá jsem byla. A i teď, když vám o tom píšu, mám na krajíčku… Jo, TOHLE je jeden z důvodů, proč jsem vděčná za to, co dělám.
Každý milý návštěvník na stánku nebo na sítích je jako palivo, díky kterému jedu dál. Protože takhle práce je krásná, ale taky těžká. A vy možná ani nevíte, jak moc pro mě (a myslím, že mluvím z duše i jiným tvůrcům) znamená, když se zastavíte na stánku a prohodíte se mnou milé slovo. Nebo si koupíte něco, co nabízím. Anebo dáte komentář k příspěvku, či ho přesdílíte. Každá podpora se počítá. Díky.